Bledule 2016

Bledule jarní

Je v plném květu právě teď, kolem prvního jarního dne: osvěžující bílá atrakce pro turisty, ctitele lužních lesů. Vlhké a chladné předjaří ožívá jasně zeleno- bílou barvou, kdo zná místa, může květů vidět během odpoledne tisíce.

bledule

Bledulová pole se nacházejí ve vlhkých údolích kolem potoka, ideálně mezi bukovým porostem. Kytky vydrží při životě jen pár víkendů a toho jsou si turisté vědomi. Někteří tvrdí, že „na bledule“ chodí každý rok  tradičně.

„Chodit na bledule“ – tím se samozřejmě myslí – chodit je fotit, což můžete provádět každým rokem znovu a znovu. Uvidět rozkvetlou louku je zážitek, na který se nezapomíná. Máte před sebou něco velmi křehkého a pomíjivého, vzácného a chráněného. A přitom je toho hodně. Zíráte na vysoké kopečky svěže zelených listů, podobných dobré trávě. Území zarostlé bílými kytkami se táhne mnohem dál než dohlédnete. Čím blíže potoku, tím jsou kopečky silnější, statnější a květy krásnější, vysoké skoro po kolena. Z toho vyplývá, že tato cibulovitá rostlina má ráda dobrou vlhkou půdu s naplaveninami, zbytky sněhu, ani zátopy jí nevadí.

Údolí bledulíbledule 1

 

Bledulových údolí je v Česku několik, v okolí Brna bych mohla jmenovat dvě.   Místní je hlídají, jako oko v hlavě a místa sílí a rozrůstají se. Vysadit kopečky těchto cibulovin do údolí sousedních se však podaří jen málokdy.

V ČR rostou dva druhy kytek rodu bledule (Leucojum). Ve vlhkých listnatých lesích, bukovině, ojediněle také na travnatých loukách, roste bledule jarní (Leucojum vernum). To je ta bledule, která kvete s prvním jarním dnem a kvete divoce a mnoho.

Bledule letní

Raritou jižní Moravy je bledule letní (Leucojum aestivum), která patří mezi kriticky ohrožené druhy. Její čas přichází až koncem května, je až 60 cm vysoká a na lodyze jsou květy ve svazcích asi po třech.   Vidět ji můžete v botanických zahradách. Ochránci přírody by vám ji ukázali také v lužních lesích nedaleko Nových Mlýnů. Před zaplavením této krajiny zde rostla hojně. Po zbudování novomlýnských jezer dobrovolní ochránci přírody svolali brigádu, vyryli sazeničky z bahna těsně před napuštěním a přesadili je na místa, která zůstala pod ochranou státu. Vozili je na lodičkách, kolečkem a v bednách.  Byla to fuška a stalo se to v sedmdesátých letech  minulého století. Sazeničky se ujaly a prý to byl malý zázrak.

Dnes bychom našli tyto květy ojediněle v bažinatých místech Křivého jezera nedaleko soutoku Moravy a Dyje. Tedy v případě, že bychom znali přesné místo, ukryté v bahnitém rybníce a chtěli se brodit funkčním lužním lesem.

Pavla Hobstová