Jídlo zblízka.

Jezte pomalu jídlo zblízka

Jídlo zblízka.
Jídlo zblízka.

Hájovna pro jídlo zblízka

Parta padesátníků nasedá v Brně do aut a vyrážejí na Vysočinu. Čeká je výlet na kole a v podvečer hospoda Hájovna, která často podává "jídlo zblízka". Dnes láká na rybí hody. Hospodská paní Míla hostům osobně čte menu: ryby každá jinak. Jestli  někdo čekal fišli z Mysliveckého rybníka, utřel. Musel vzít za vděk filetem z mrazáku, unifikovaným na sto způsobů.
Globalizace blízká 

Číšníci kladou exotické ryby na tmavé české dubové stoly. Unavení cyklisti usedají pod vycpané divočáky, nikdo nechce sedět pod parožím. Nakonec ale všechno vyjde nastejno: mražené filety žraloků, lososů, tuňáků, hranolky a obloha. Obložené talíře s tatarkou ze supermarketu se od sebe liší jen kořením, barvou a exotickým názvem. Kuchař Zdeněk Pohlreich z televize by jídlo štítivě dovrtal, rozebral, ochutnal a vrátil. Manažer ekofarmářů Tom Václavík by zůstal raději hlady.

Oba společně by globalizovaný jídelníček vyměnili za soustavu kaprů a štik ze zdejšího rybníka nebo divočinu. K tomu býlí a houby z lesa a brambory se zeleninou od místních pěstitelů. Turisti by ještě rádi připlatili za místní folklór: starou mysliveckou, slivovici, hruškovici, víno. Posilněným mužským by nakonec přestaly vadit i ty parohy.

Letadlo pro lososa

Jen to co sklidíme doma je hodnotné jídlo pro nás Čechy.  Nejde o žádnou propagandu holých lebek. Tvrdí to zmíněný propagátor "jídla zblízka" Tom Václavík. Ještě před půlstoletím by bylo absurdní vozit letadlem do českého lesa lososy. O 25 let později už se ale situace tak změnila, že musel vzniknout v Itálii  spolek, který si dal do svého loga nápis Slow food a začal propagovat něco úplně normálního: Návody, jak nakupovat a jíst potraviny, vypěstované v místním regionu. „Dobré, čisté a férové jídlo, za které zaplatíme takzvaně normální cenu, tedy takovou, která nezruinuje jedlíka, ale přitom uživí i farmáře,“ dodává Václavík. "Má být dobré a čisté, vyprodukované bez chemie a farmacie a cenově férové. Sedlák za něj dostane férovou cenu, aby měl z čeho žít.   Chceme jídlo z blízka, které by zbytečně necestovalo, nebylo přehnaně zabalené a už vůbec ne konzervované. Pojezme to co vyrostlo v našem kraji: vrátíme mu tím energii, kterou jsme dostali. Raději posílíme svůj kraj, než nadnárodní řetězec.

Absurdní Slow food

Po staletí rutinní záležitost - domácí sklizeň se ujala jako pokroková myšlenka, a organizace Slow food začala po celém světě zakládat pobočky. Ta česká sídlí v Brně, neboť Brno je permakulturně vyspělé. Jídlo z blízka zde začalo jako první doporučovat hnutí Nesehnutí.

 

Pavla Hobstová