Lotos a jeho posvátné tajemství

Nedávno jsem uviděla opravdický lotos, (konkrétně Lotos indický - Nelumbo nucifera ). U nás v Brně totiž existují vodní zahrádkáři a jejich zahrádky, to je zhmotněná vášeň. Rozumíme jí i my, co ve vodě nezahradničíme. Když například rozkvete v botanické zahradě Viktorie královská, je červenec a my to jdeme oslavit: sejdeme se u Viki, otevřeme skleník do zahrady, hraje se blues a my tančíme ve starodávných šatech.

Tajemství lotosového květu jsou tři a teď vám je prozradím. 

1. Kvete v Brně.

Ale vraťme se k tématu lotos. V Brně existuje skupina vodních permakulturistů, kteří jej na tajném místě (v arboretu) pěstují. Je to vlastně celý záhon lotosů v bazénu se zlatými rybkami a leknínem. A teď to tajemství: to jste určitě nevěděli, že lotos (třeba indický, nebo jiný) -  je   permakulturní rostlina, ale k tomu se ještě dostanu.

2. Voda jej nesmočí

Lotos je slavná a posvátná vodní rostlina, svět (aspoň východní svět) obdivuje její dokonalost.

Lotos panensky čistý. Voda jej nesmočí, špína neušpiní.

Listy rostou na dlouhé stopce, vznášejí se bezmála půl metru na hladinou a jsou velmi krásné, takže nevím, proč jim botanikové říkají palisty. Jsou tmavě zelené, obrovské a kulaté, a to naznačuje, kde asi vzaly Číňanky, Vietnamky a další východní krasavice střih na kulatý klobouček se špičkou. Zprvu  jim stačil jenom ten list (palist), utrhly jej a měly hlavu ve stínu.

Květy a poupata

Sezóna pro lotos letos právě končí, v arboretu zbývá poslední květ. Skoro nehmotná dokonalost sama, plující vzduchem kousek ale nad vodou. Zhmotněný sen. Růžové okvětní plátky veliké skoro jako dlaň se ve vánku chvějí. Podle botaniků  je jich asi 25 až 40, vyrůstají z velikého květního lůžka (tzv. receptákula – bot.), který je po odkvětu podobný makovici, nebo růžici konve. V tomto pouzdře se na (rozdíl od máku) skrývá jedno jediné semeno podobné oříšku.

3.  Lotosová permakultura

Lotos, listy palisty, semeník: všechno jedlé.

Lotos je proslavený svou čistotou a svatostí. Lotos se nikdy nesmočí, i když vyrůstá z vody. Voda se květiny nedotkne, jen po ní sklouzne v podobě kapiček a skutálí se třeba na dno listu. Ten zůstane suchý a kapky na jeho dnu leží jako cizí kuličky. To proto, že povrch listu (i lístku květního) je pokryt mikrostrukturou vzduchových krystalických buněk. A to je princip slavné lotosové čistoty, špína po něm jen steče, neulpívá, prostě se lotosu netýká.

Největší tajemství

Ale největší tajemství lotosového květu je důležitou vlastností, která vysvětluje, proč i materialisté na východě uznávají velikou posvátnost lotosu. Celý lotos -okvětní lístky, pouzdro i semínko, zelené listy – to vše je čistě a bez velkého praní – jedlé. A v tom tkví tajemství lotosové permakultury. Ta křehká krása se celá hodí k jídlu a to pak umocňuje její pomíjivost. Po jídle je všechno pryč.

Lotos a leknín (lekníny nejezte)

Jezírko, lekníny, zlaté rybky. Lotos v pozadí.

V arboretu se nachází Lotos indický, Nelumbo nucifera. Lekníny, které vidíte na obrázku jsou taky hezké, ale jsou to jen lekníny, například Nymphaea alba. Lekníny nejezte, je to jiná, naprosto nejedlá  kapitola.

 

Pavla Hobstová