Ministr zemědělství otevřel dopis

ministr zemědělství 1Otevřený dopis pro ministra zemědělství o potřebě změnit českou „osivářskou“ legislativu

Autor Marek Kvapil a Potravinové zahrady

 

Vážený pane ministře, Mariane Jurečko,

my, zemědělci, zelináři, zahrádkáři a představitelé neziskového sektoru, kteří se snažíme chránit a udržitelně využívat rostlinné genetické zdroje, my, kteří se věnujeme pěstování a semenaření neregistrovaných, vzácných, starých, krajových, neprůmyslových a jiných špatně dostupných či zapomenutých odrůd zemědělských plodin, my všichni, jimž leží na srdci biodiverzita českého zemědělství a s ní související lokální potravinová produkce v našich geograficky rozmanitých regionech, se na Vás obracíme s prosbou o pomoc, neboť jsme v našich aktivitách zásadním způsobem omezeni českou „osivářskou“ legislativou.

Základní problém vidíme v tom, že zákon č. 219/2003 Sb., o uvádění do oběhu osiva a sadby pěstovaných rostlin, stanovuje velice přísná pravidla na výměnu a prodej semen zemědělských plodin (tzv. „uvádění do oběhu“). Drobný pěstitel semen, ať už zahrádkář, zemědělec, malá semenářská firma či nezisková organizace, který osivo nevyrábí průmyslově v tunových dávkách, těžko může těmto pravidlům vyhovět.

Důsledkem je, že je nám de facto znemožněno uplatňovat svá práva na sdílení, výměnu a prodej zemědělských osiv. Práva, která jsou dle Mezinárodní smlouvy o rostlinných genetických zdrojích pro výživu a zemědělství ratifikované Parlamentem ČR v roce 2001 a platné od roku 2004 podstatná pro realizaci práv zemědělců. Zákon č. 219/2003 Sb. nám brání v uplatňování práv na sdílení, výměnu a prodej semen těmito způsoby:

1) Zakazuje uvádět do oběhu neregistrované odrůdy.

Podle § 3, odst. 3 zákona č. 219/2003 Sb. „lze rozmnožovací materiál zemědělských druhů a zeleniny uvádět do oběhu pouze tehdy, náleží-li k registrované odrůdě nebo k odrůdě zapsané ve společném katalogu odrůd.“ Mnohé odrůdy, které pěstujeme a udržujeme v našich kolekcích, patří mezi neregistrované odrůdy nebo mezi odrůdy nezapsané ve společném katalogu odrůd.

Registraci našich odrůd si nemůžeme dovolit, protože je to velice nákladné. Ústřední kontrolní a zkušební ústav zemědělský účtuje na poplatcích za podání žádosti o registraci a za zkoušení odrůd částky ve výši 7000 - 39 000 Kč za jednu jedinou odrůdu. Zaregistrovat menší kolekci obsahující šestatřicet neregistrovaných odrůd zeleniny by nás přišlo na více než čtvrt milionu korun.

Tyto fixní náklady na oficiální povolení našich odrůd vedou k tomu, že osivo těchto odrůd nemůžeme legálně uvádět do oběhu a šířit je tak k dalším pěstitelům, což v důsledku výrazně omezuje naši činnost, protože náročnou práci spojenou s udržováním našich odrůd nemůžeme financovat prodejem jejich semen.

2) Neumožňuje registraci neuniformních odrůd.

Některé odrůdy, které udržujeme, například některé staré či krajové, jsou geneticky natolik rozmanité, že nesplňují jeden z nezbytných předpokladů registrace, jímž je dle § 26, odst. 1 zákona č. 219/2003 Sb. uniformita. Tyto odrůdy jsou tudíž ze své vlastní genetické podstaty neregistrovatelné a nelze je tedy žádným způsobem legálně směňovat ani prodávat.

Geneticky rozmanitých neuniformních odrůd si ceníme mimo jiné i proto, že jsou adaptabilní a mnohdy dokážou zvládat nepříznivé podmínky lépe než výkonné uniformní odrůdy. Význam těchto odrůd v souvislosti s měnícím se klimatem je očividný. Nevidíme žádný rozumný důvod, proč by tyto hodnotné odrůdy měly být vyloučeny z uvádění do oběhu.

3) Nutí bez výjimky veškeré dodavatele osiv k odebírání vzorků a vedení záznamů.

Zákon č. 219/2003 Sb. uvaluje paušálně na jakéhokoli dodavatele osiv požadavky, které pro něj znamenají administrativní, časovou a finanční zátěž. Průmyslová velkovýroba osiv je v důsledku tzv. úspor z rozsahu těmito požadavky zatížena jen minimálně. Pro drobné pěstitele semen ovšem tyto požadavky představují zásadní překážku, která jim brání proniknout na trh.

Například dodavatel standardního osiva, které nepodléhá uznávacímu řízení a patří k nejméně kontrolovaným osivům s nejméně přísnými požadavky, je podle § 9, odst. 2 tohoto zákona povinen „odebírat vzorky z každé vyrobené partie osiva a uchovávat je pro účely následné kontroly po dobu 2 let,“ dále je povinen vést a uchovávat po dobu 3 let záznamy o „původu, hmotnosti nebo počtu kusů osiva použitého k výrobě; stavu množitelského porostu k výrobě osiva, které ministerstvo stanoví vyhláškou; hmotnosti nebo počtu kusů vyrobeného osiva a o osobě, jíž byl předán; hmotnosti nebo počtu kusů osiva použitého ve vlastním podniku; vlastnostech vyrobeného osiva.“

Ministr zemědělství nedodržení těchto požadavků je podle § 38a, odst. 2 tohoto zákona posuzuje jako přestupek, za který lze podle § 38a, odst. 5 udělit pokutu až 500 000 Kč.

Důsledkem těchto požadavků je potlačení rozmanitosti. Čím více odrůd chce pěstitel uvádět do oběhu, tím více je zavalen prací s odebíráním vzorků a vedením záznamů a tím méně času a prostředků mu zbývá na udržování a množení odrůd. Aby se mu vyplatila veškerá administrativní a vzorkovací práce, musí se zaměřit na menší počet odrůd a pěstovat je v dostatečně velkých dávkách. Semenářské firmy či neziskové organizace, zaměřené na rozmanitost, tedy na produkci velkého množství odrůd v malých dávkách, těžko zvládnou všechny tyto podmínky dodržet.

Kromě toho se nám zdá zbytečné, aby každý zahrádkář či zelinář, který chce na farmářském trhu prodat přebytky svých lokálně pěstovaných semínek, nebo pěstitel, který chce s jiným pěstitelem vyměnit semínka několika svých odrůd, musel vést záznamy, odebírat vzorky a podléhal kontrole Ústředního kontrolního a zkušebního ústavu zemědělského (dále jen ÚKZUZ).

Jsme si vědomi toho, že přísné požadavky zákona č. 219/2003 Sb. jsou v některých ohledech prospěšné, neboť jsou určitou garancí čistoty a spolehlivosti odrůd, zajišťují dobrý zdravotní stav osiv po stránce klíčivosti, limitů škůdců a chorob, minimální vlhkosti apod. Což je důležité, protože zemědělci potřebují kvalitní osivo v dostatečném množství, na které se mohou spolehnout.

Má to ale i svou odvrácenou stránku. Paušální uplatnění požadavků zákona č. 219/2003 Sb. vede k omezení nabídky odrůd povolených k prodeji a tím také k redukci genetické rozmanitosti pěstovaných druhů, která je základem zdravého a udržitelného zemědělství. Značné množství odrůd zůstává na trhu nedostupné. Protože jsou tyto odrůdy nedostupné, nejsou pěstovány, využívány, udržovány a nakonec mohou zaniknout. Zákon č. 219/2003 Sb. tak může přispívat ke genetické erozi a ke snížení zdrojů osiv vhodných pro zajištění lokální potravinové produkce ve specifických geografických podmínkách. Ministr zemědělství by se měl úkolu ujmout.

Norská badatelka Regine Andersen, která se zabývá managementem rostlinných genetických zdrojů pro zemědělství, popisuje úskalí příliš přísné osivářské legislativy těmito slovy:ministr zemědělství 1

„Pravidla, která mají zajistit dobrý zdravotní stav rostlin, mohou mít ve skutečnosti na zdraví rostlin opačný efekt, protože diverzita, která má zajistit genetickou odolnost, je právě kvůli těmto pravidlům zredukována.“ (In: Regine Andersen. Plant genetic diversity in agriculture and farmer´s rights in Norway. Fridtjof Nansens Institutt. October 2012 – p. 2)

Zdá se nám proto potřebné, ba nezbytné posílit genetickou diverzitu pěstovaných plodin tím, že se uvolní přísná pravidla, aby bylo možno uvádět do oběhu větší množství odrůd, i kdyby to bylo spojeno s rizikem snížení garance zdravotního stavu osiv těchto odrůd. Na rozdíl od klasické velkovýroby, která pracuje převážně s mořenými osivy, což umožňuje jejich vyklíčení navzdory přítomnosti chorob, je u těchto nemořených osiv právě jejich klíčivost a vzcházivost určitou garancí zdravotního stavu; riziko šíření chorob by tedy nebylo velké. V současné době je třeba počítat se stále rostoucím počtem alternativních malopěstitelů, kteří se použití agrochemikálií vyhýbají. Dostupnost osiva odrůd vhodných pro tyto malopěstitele není na našem trhu dostatečná, což vede k nutnosti nákupu v zahraničí, což však otázku udržení bohatosti našich starých a krajových odrůd neřeší.

Domníváme se, že vyřešit tyto nedostatky zákona č. 219/2003 Sb. lze novelou, která do zákona zahrne výjimku, jež by umožnila zahrádkářům, zemědělcům, drobným semenářským firmám a neziskovým organizacím bez kontroly ÚKZUZu uvádět do oběhu v limitovaném objemu rozmnožovací materiál, který dnes legálně do oběhu uvádět nelze.

Návrh znění takové novely přikládáme níže a prosíme Vás o Vaše stanovisko k předloženému návrhu, případně o vlastní návrh Vašeho ministerstva, jak situaci řešit způsobem, který by zajistil ochranu a podporu našich práv na sdílení, výměnu a prodej semen, jak se k tomu Česká republika zavázala svým podpisem Mezinárodní smlouvy o rostlinných genetických zdrojích pro výživu a zemědělství.

Návrh znění novely zákona č. 219/2003 Sb.:

 Zákon č. 219/2003 Sb., o uvádění do oběhu osiva a sadby pěstovaných rostlin a o změně některých zákonů (zákon o oběhu osiva a sadby), se mění takto:

 V § 2 odst. 1 písm. i) se slova

„uváděním do oběhu obchodní skladování, prodej, nebo jiný způsob převodu nebo přechodu rozmnožovacího materiálu na jinou osobu, pokud jsou tyto činnosti prováděny za účelem jeho obchodního využití, přičemž za uvádění do oběhu se považuje rovněž nabízení k prodeji; za uvádění do oběhu se nepovažuje výroba nebo úprava rozmnožovacího materiálu u jiné osoby, která není spojena s převodem nebo přechodem rozmnožovacího materiálu, a poskytnutí rozmnožovacího materiálu pro šlechtitelské, výzkumné a pokusné účely“

 nahrazují slovy

 „uváděním do oběhu obchodní skladování, prodej, nebo jiný způsob převodu nebo přechodu rozmnožovacího materiálu na jinou osobu, pokud jsou tyto činnosti prováděny za účelem jeho obchodního využití, přičemž za uvádění do oběhu se považuje rovněž nabízení k prodeji; za uvádění do oběhu se nepovažuje výroba nebo úprava rozmnožovacího materiálu u jiné osoby, která není spojena s převodem nebo přechodem rozmnožovacího materiálu, a poskytnutí rozmnožovacího materiálu pro šlechtitelské, výzkumné a pokusné účely; za uvádění do oběhu se dále nepovažuje nabízení k prodeji, prodej nebo jiný způsob převodu nebo přechodu rozmnožovacího materiálu na jinou osobu v balení, které nepřesáhne jednu pětinu nejvyšší povolené hmotnosti malého balení nebo jednu pětinu nejvyššího povoleného počtu kusů v malém balení podle § 19a tohoto zákona."

Adresát: Ministr zemědělství Marian Jurečka

Děkujeme za Váš čas a těšíme se na Vaši odpověď. Adresujte ji prosím na potravinovezahrady@centrum.cz.

Podpisy k petici posílejte prosím rovněž na zmíněnou adresu s těmito údaji:

Jméno a příjmení,  Název organizace,  Kontakt,  Podpis