Muž který sází stromy

Muž který sází stromy.

Vysoký štíhlý muž v pracovních kraťasech tlačí dvojkolku vesnicí do kopce a brzy i za vesnici a už si to šine po horizontu cestou lemovanou alejí mladičkých křehkých stromků. Na vozíku má krompáč, rýč, kanystr vody a malý výhonek stromku. Bude sázet, je neděle a má dost času. Je to muž, který sází stromy.

Jsme nad Ořešínem, maličkou obcí, která dnes patří Brnu. Muž je dnes již kovaný místní starousedlík, známý brněnský ekolog Mojmír Vlašín.

Každý rok jeden

Permazahrada vypráví příběhy těch, kteří sází stromy a tento muž je česká jednička v oboru. „Tohle je taková moje malá guerilla,“ usmívá se prošedivělý padesátník. "Každý rok nad obcí posadím aspoň jeden stromek, vždycky na podzim, když je už všechna práce udělaná, vezmu sazenice, které mají na to, aby se ujaly, a píchnu je do země,“ říká pan Vlašín.

Velké lesy

Vlašínovy "šachy" se stromy byly v Brně nápadné už za jeho mlada: jako politik městského zastupitelstva zachránil stovky hektarů lesů kolem Brna. Přesvědčil totiž své politické kolegy, že vlastnit lesy je "pro město in" a výhodné a nóbl. Teď to znamená, že se město o své lesy musí starat jako o zeleň, a nemůže je třeba prodat akciovkám za "pařezné". Co to je pařezné si necháme na jindy, milí čtenáři. Nebudeme si kazit náladu.

Důležité je, že kolem Brna máme lesy pěkně nastojato a můžeme si do nich chodit kdy se nám zachce. Díky Vlašínovi se taky nevykácel slavný brněnský „Wilsoňák“, zalesněný skalnatý kopec, rarita kousek od středu města. Na ní si chtěli místní podnikatelé postavit za městské peníze sjezdovku z umělé hmoty. Ale to jsou "jen ty velké věci", na které stačí trocha mazané politické frajeřiny.

Sedmnáct stromů, sedmnáct let

Příběhy těch malých stromů jsou z jiné knihy a mají v sobě cosi magického: jsou tak jednoduché, že je může napsat úplně každý.  Tak třeba tento: Už mnoho let v koutečku Vlašínovic permazahrady "vegetí" různé sazenice stromků různého původu. Během roku vegetace v závětrném koutě posilují a nacvičují si opravdový život až budou vysazeny do země. S podzimem je pan Mojmír vyklepne z kýblu, hodí na dvojkolku a veze je na horizont. Nad Ořešínem už roste 17 takových stromů, které znamenají 17 let. Na ně se napojila druhá alej s duby, která je zase dílem městské části Ořešín. Ta je obecní a je ještě mladá. To pan Vlašín přesvědčil místní zastupitelstvo, že mít stromy kolem cesty je krása. A hned všem ukázal fotky, aby všichni viděli, jaké to tak v Ořešíně kdysi před léty opravdu bylo, ale teď už se na to zapomnělo, že tam takové stromy stály opravdu.  Ale to už je další příběh.

Jít na horizont

Až někdy půjdete na ořešínský horizont, mrkněte na to: Rostou tam dvě mladé aleje, které se u lesa sbíhají v jednu. Jedna je městská a stála pár peněz. Ta druhá je stejně krásná a je zadarmo. Stromy jsou pěkně urostlé a letos na podzim sem k sedmnácti listnáčům přibude minimálně osmnáctý.

 

Pavla Hobstová