sdílení

O sdílení stromů a informací

 

Určitě jste to viděli, takových zahrad jsou stovky. Ovocné stromy stojí u plotu a jejich koruny se klenou až za něj, na zahradu souseda. Sdílení stromů. V zahradě mé kámošky Nadi je taková třešeň. Pěkně košatá a dává třešně velmi brzy. I když jsou rané, jsou sladké a už v polovině jara je strom obsypaný mlsouny. 

Sdílení třešní

V první polovině června teprve vybíráme první načervenalé kuličky po jedné. Ale nakonec to propukne. Vylezeme na strom, a teprve až máme plná břicha, spadneme. A tenhle strom Naďa sdílí se sousedy. Princip sdílení je tento: co je za plotem, je jejich. Je to po léta jasné, ale patří ke každoročnímu rituálu, že Naďa sousedy vybízí, ať trhají. Pokaždé ujišťuje, že pravidlo platí i v letos. Všichni jsou rádi, že je pohoda, protože by stačilo mít jinou krevní skupinu a takový strom už pak není předmětem sdílení, ale předmětem sporu a důvodem k sousedské nenávisti. A to by bylo hloupé. Sdílení stromů je totiž životní styl.

Sdílení ovoce

Zahrada sdílených stromů je zahradou mého dětství. Dědeček vysadil ovocné stromy podél sousedského plotu. Tím pádem skoro polovina úrody patřila po právu sousedům, i když oni takový dar nepotřebovali. Ale větve z jejich stromů sahaly zase k nám, takže jsme nebyli škodní.  Náš soused zleva, pan Fořt, byl totiž zdatný sadař, veliký odborník na roubování. Ovoce bylo u Fořtů hafo od jara do podzimu. Přesto oba muže (pana Fořta i mého dědu) sdílení stromů velmi bavilo. Ovocné menu obou rodin se tak zdvojnásobilo, nabíralo na druhové rozmanitosti. A hlavní kouzlo bylo v tom, že žádnému nechybělo.

Pan Fořt k nám ještě navíc v hojném množství dovážel ovoce i ze svého sadu, především takové, co u nás nerostlo. Dnes by se určitě bez auta neobešel, ale tenkrát auto nebylo. Stačil dvoukolák, zapřažený za kolo. Taky asfaltka do sadu nebyla, ale pan Fořt vozil bedničky za bicyklem a vyhýbal se loužím s bravurou sobě vlastní. A tak měly obě naše rodiny mnoho druhů ovoce v libovolném množství, které vystačilo pro členy do třetího kolena.

Sdílení všeho

Nás všechny toto sdílení velmi obohatilo: nešlo jen o naše plné žaludky, ale poznali jsme rozmanité chutě odrůd. Babičky vesele vařily marmelády a my jedlíci jsme získávali ještě další vědomosti a zkušenosti o zahradních plodech.  Ve formě chutí a vůní, a taky v podobě příběhů stromů. Ona se totiž s každým jídlem pokaždé předávala ještě navíc jakási zajímavá a silná informace. Věděli jsme, co jíme, odkud to pochází, kdo to pěstoval a jak to šlo. To všechno lze popsat slovy, ale nebylo to nutné. Celý ten příběh včetně energie z toho léta jakoby byl uložen do té chuti, kterou jsme cítili na jazyku. Tenkrát jsme si mysleli, že je to normálka. 

Nadšeně sleduji, jak se tohle dělení o úrodu a  vědomosti dnes podobá sdílení informací na Facebooku.  Kdo sdílí „cizí informaci", obohatí se. Ale to je málo: kdo ji pošle dál, nese ji (cizí článek) k dalším čtenářům, ale tím přitáhne pozornost na sebe. Nabízí zajímavou informaci a jeho "nosič" (médium) získá oblibu cizím výtvorem. Tím se stane zajímavější pro ostatní a dostane "lajk", přestože dnes zrovna sám nestíhá. Posílí sám sebe i prvotního autora. Není to úžasné?

Někteří ze zásady nic nesdílejí, odmítají variabilitu a nechtějí si "tahat" do domu konkurenci, které by tím ještě pomohli.  Ale ve skutečnosti sdílením posílí všichni. Autor článku, sdílející i čtenáři. Nikomu nic nechybí a všichni dostanou. Ti, co nesdílí, zůstanou úzkoprse bez rozmanitosti, slabí a nudní. Kdo nic nedá, nic nedostane.

 

Pavla Hobstová, foto Magda Washicek, Naďa Suchá

1 komentář u „O sdílení stromů a informací

  1. Máte pravdu sdílení stromů a informací těší a obohacuje, hezké přirovnání.

Komentáře nejsou povoleny.