Troufám si odhadnout, že o této zapomenuté zelenině z kavkazských lesů ještě hodně uslyšíme a její největší boom teprve přijde. Popularita druhu Hablitzia tamnoides ve světě rychle roste a objevují se první pokusy o jeho šlechtění. Přitom v ČR o něm málokdo ví a dokonce ani nemá český název.

Anglicky a německy se mu říká „kavkazský špenát“ (Caucasian spinach, Kaukasische Spinat), norsky „hvězdička“ (Stjernemelde) zřejmě s odkazem na tvar drobných květů, švédksy „bujný špenát“ (Rankspenat). Přemýšlel jsem, jak tento druh nazvat česky a napadlo mě spojit slova špenát a plazivý do novotvaru „šplazát“. Je to možná poněkud srandovní, neřuku-li nepěkné slůvko, ale vystihuje důležitou charakteristiku druhu a podobá se našemu „salát“, což cosi napovídá o jeho chuti a použití. Manželce se moc nelíbilo, tak jsem místo něj v Katalogu permasemínek použil označení „vytrvalý špenát“. Jenže výraz „šplazát“ se mě drží dál a když se doma bavíme o druhu Hablitzia tamnoides, neřeknu mu už jinak. „Počkej, zajdu ještě ven natrhat do salátu šplazát.“ Řekl jsem si, že tomu slůvku dám šanci a budu o Hablitzia tamnoides psát v článku jako o „šplazátu“. Pokud se vám výraz nelíbí, říkejte mu klidně jinak.

Botanické zařazení a centra původu druhu Hablitzia tamnoides

Šplazát je jediný dochovaný druh rodu Hablitzia (tzv. monotypický rod). Je příbuzný s řepou, mangoldem, lebedou a merlíkem, neboť spolu s nimi náleží do stejné čeledi laskavcovitých (Amaranthaceae). Latinský název Hablitzia odkazuje k ruskému botanikovi z 18. století Carl Ludwig von Hablitz, na jehož počest byl druh pojmenován.

Původní areál výskytu šplazátu je Malý a Velký Kavkaz, kde roste zejména ve smrkových a bukových lesích mezi balvany, ve stržích a podél řek v nadmořské výšce 900 – 2100 m. Preferuje stinná stanoviště. Někteří nadšenci podnikají na Kavkaz sběratelské expedice za účelem získání semen z původních divokých populací druhu a posílení genetické diverzity. Video z jedné takové výpravy, kterou podnikli dánští permakulturníci do Arménie, názorně ilustruje typický biotop šplazátu. Vzpomeňte si na video, až budete šplazát vysazovat na zahradu a vybírat mu místo:-)

Zatímco primární centrum původu (diverzity) druhu se nachází na Kavkaze, sekundární je zřejmě ve Skandinávii, kam byl druh introdukován jako okrasný v 18. století. Brzy zde lidé objevili, že se jedná o zajímavou jedlou rostlinu a šplazát se rozšířil do soukromých užitkových zahrad. V průběhu dvacátého století však upadl v zapomnění a teprve v devadesátých letech dochází k jeho renesanci. Druh se postupně stává populární i za hranicemi Skandinávie a zejména díky sociálním sítím a permakulturním nadšencům se šíří k dalším lidem a do jiných zemí. Znovu se objevuje nejen v zahrádkářské literatuře a v seznamech užitečných jedlých rostlin, nýbrž i na webech, blozích. Jedná se možná o první zeleninu, kterou se podařilo zpopularizovat a rozšířit díky permakulturnímu hnutí a internetu. Mimo jiné jako rostlinu doporučovanou do jedlých lesních zahrad.

Kde sehnat semínka?

Dobrá zpráva je, že nemusíte na Kavkaz, ani nemusíte pátrat po skandinávských webech. Semínka jsme po několika letech testování druhu v naší zahradě zařadili do Katalogu permasemínek. Nyní jsou dostupná i pro české pěstitele a šplazát si můžete vypěstovat ze semen pocházejících z množení v podmínkách ČR.

Čím je šplazát výjímečný?

Kombinací následujících charakteristik:

• Má výživné jedlé listy bez hořkosti. Dají se jíst jak syrové v salátech (čerstvé výhony, mladé listy), tak i vařené v polévce (starší listy). Podle zatím neoficiálních výsledků nutriční analýzy, kterou ve Finsku v rámci své diplomové práce provedla Leena Nurmi, je šplazát výživově hodnotnější než tradiční špenát (Spinacia oleracea) i novozélandský špenát (Tetragonia tetragonoides) a obsah kyseliny šťavelové i dusičnanů nepřekračuje povolené mezní hodnoty!

• Je to trvalka. Nemusíte ji každý rok vysévat znovu jako klasický a novozélandský špenát či salát. Jednou ji vypěstujete ze semen, vysadíte, věnujete péči a odmění Vás opakovanou sklizní po dobu mnoha let s minimální pracností. Dle mých dosavadních zkušeností v podmínkách ČR přezimuje bez problémů a nevymrzá.

• Roste dobře v polostínu. Dokonce mám vyzkoušené, že v polostínu roste lépe než na přímém slunci. Částečně zastíněná místa pod stromy či podél severní zdi domu, kde by se jiným rostlinám příliš nedařilo, jsou ideálním stanovištěm pro pěstování šplazátu.

• Je to popínavka. Není mnoho jedlých pnoucích trvalek. Hablitzia tamnoides může v permakulturní zahradě šplhat po stromech, plotech, trelážích nebo i po zemi. Dorůstá výšky 2 – 3 m. Skvělá rostlina do jedlého lesa.

• Je dekorativní. Ve Skandinávii, kde druh zdomácněla a začal být využíván jako potravina, byl původně pěstován jako okrasná zahradní rostlina. Velké srdčité listy a popínavý habitus vnášejí do zahrady zajímavý estetický prvek.

Využití k jídlu

Bezkonkurenčně nejlahodnější jsou mladé jarní výhonky, které však lze sklízet teprve druhým rokem po výsadbě. Čím starší je rostlina, tím více jich zjara vyraší ze země. Mohou jich být desítky až stovky. Začal jsem jim říkat šplazouny a vypadají takto:

Šplazouny se sklízejí obvykle v dubnu a jsou skvělým základem čerstvých zeleninových salátů. Nejsou vůbec hořké ani tuhé, jsou krásně křupavé a křehké, takže je můžete jíst jen tak syrové. Řekl bych, že svým použitím nahradí hlávkový salát, ale na rozdíl od něj nepotřebujete k jejich brzkému jarnímu vypěstování skleník ani pařeniště.

Později na jaře se sklízejí vrcholky mladých úponků s podobným využitím jako šplazouny. Nebo mladé listy. Starší listy mohou být tužší a i když se většinou dají rozkousat, je lepší je tepelně upravit. Můžeme je přidávat do polévek, omelet nebo na pizzu.

Jakmile šplazát vykvete, listy mu po čase začnou žloutnout a osychat a k jídlu se v té době již moc nehodí. Na podzim však někdy mohou vyrazit z paždí na stonku mladé listy či dokonce lodyhy, které lze opět konzumovat syrové bez tepelné úpravy.

V zimě lze šplazát rychlit doma za oknem. Přesaďte si ze zahrady jednu rostlinku do květináče a přesuňte ji domů do tepla. Napučené výhonky, které špičkami vykukují ze země de facto již od podzimu, se rozraší a můžete je posklízet jako čerstvou listovou zeleninu v době, kdy na zahradě skoro nic neroste.

A jakých živin je ve šplazátu nejvíce? Dle zmiňované finské studie je druh obzvlášť bohatý na karotenoidy, foláty (vit. B12), vápník, magnésium, fosfor a zinek.

Pěstování ze semen

Šplazát si snadno vypěstujete ze semen. Má to jen jeden háček. Semínka klíčí při velmi nízkých teplotách. Je to adaptace na původní lesní biotop, kde je pro přežití některých druhů rozhodující vyklíčit brzy na jaře a rychle vyrůst, než se stromy olistí. Proto výsevy při vyšších teplotách na jaře či v létě nebývají úspěšné. Doporučená teplota pro zdárné vyklíčení je v rozmezí cca 5 – 10 °C.

Osvědčil se mi následující postup, který používají mnozí pěstitelé v zahraničí. Vyseju semínka do výsevní misky se substrátem a zlehka zahrnu 1 – 2 mm kompostu. Zavlažím, přetáhnu přes misku igelitový sáček, aby se substrát udržel vlhký, a umístím do lednice. Za dva až tři týdny semínka začnou klíčit. Jakmile vidím, že většina semen vzešla, vytáhnu z lednice, sundám sáček a umístím na okno ke světlu do chladné místnosti. V lednici by ve tmě vzešlá semínka dlouho nepřežila – proto je důležitá pravidelná kontrola počtu vzešlých semen a jejich včasné přemístění na světlo (ne ale na přímé slunce).

Nemám dosud vyzkoušeno, nakolik mladé rostlinky zvládají pozdní jarní mrazíky. Lze očekávat, že je mráz spíš nespálí, ale pokud chcete mít jistotu, vysaďte je na zahradu až v druhé polovině května.

Nezapomeňte pečlivě vybrat stanoviště. Ideální je polostín. Místo, kam svítí slunce, ale jen malou část dne. Pod korunou vzrostlé jabloně, u severovýchodní zdi domu apod. Mám vyzkoušené, že rostliny na plně prosluněném stanovišti sice porostou, ale jsou nižší a mají menší listy než rostliny z polostínu. Nejpěknější exempláře s největšími listy mám u plotu na severní straně jabloňového sadu, kam svítí přímé slunce většinou až k večeru. Šplazát je popínavka a bude potřebovat oporu. Plot, kari síť, vrbové pruty, větve stromu, cokoli, čeho se může svými listy přichytit a vyšplhat vzhůru za světlem. Dorůstá výšky 2 – 3 m.

Šplazát je trvalka. Počítejte proto s tím, že první rok toho mnoho neposklízíte. První rok jde zejména o to, aby si rostlina vytvořila dostatečně silný kořenový systém a přežila zimu. Čerstvě vysazené rostlinky chraňte před slimáky a nenechejte zarůst plevelem. Doporučuji také první rok pravidelně otrhávat květy, aby se šplazát zbytečně nevysiloval tvorbou semen. Nadzemní část na podzim nakonec odumře a zimu přežije jen kořen. Druhý rok můžete začít se sklizní, která bude v dalších letech bohatší a bohatší.

Pozor na záměnu: Malabarský špenát v našich podmínkách nepřežije zimu

Pod označením „popínavý špenát“ si většina pěstitelů představí tzv. malabarský špenát (lat. Basella alba či Basella rubra), nikoli druh Hablitzia tamnoides, který je do našich podmínek mnohem vhodnější. Malabarský špenát se v ČR nedá pěstovat jako trvalka, protože nepřežije zimu. Dokonce nepřežije ani mrazíky, takže se vysazuje na zahradu obvykle až v druhé polovině května podobně jako papriky či rajčata. Je to tropický druh.

Naproti tomu dobře zapěstovaný šplazát (Hablitzia tamnoides) zvládá dobře jak jarní mrazíky, tak i mrazivé zimy. Je s podivem, že se u nás dosud vůbec nepěstoval. A právě proto soudím, že ho čeká slavná budoucnost v českých zahradách a možná i na českých polích.

---

ČLÁNEK VYŠEL V ČASOPISU ZAHRADKÁŘ.

O AUTOROVI: Marek Kvapil žije a zahradničí na Hané. Pěstuje a množí permasemínka – nehybridní osivo produkované bez chemie, vhodné k dalšímu semenaření. Lektoruje kurzy Design permakulturní zahrady a Semínkový kurz.

© VŠECHNA PRÁVA VYHRAZENA! Veškeré texty, články a fotografie na tomto webu jsou chráněny autorským právem a bez výslovného souhlasu jejich autora je zakázáno jejich kopírování a přebírání. Přebírání fotek či článků je možné jen po dohodě s autorem. Kontakt: kvapil@permaseminka.cz