Milé děti, čeká nás krásný a důležitý úkol. Budeme pečovat o kousek Země, naší planety, jak nejlépe dovedeme. Z půdy, kamenů, vody, dřeva a semen vytvoříme zahrádku. Pestrý ekosystém, který nám poskytne něco k jídlu a pomůže přežít také žížalám, ještěrce, modráskovi a některým ohroženým rostlinám…

---

Semínka vhodná pro děti objednáte zde. Skvělou knihu, plnou nápadů, jak zahradničit s dětmi, zde.

---

***

Milí rodiče, pokud chcete, aby Vaše děti trávily méně času na internetu a více venku pod širým nebem v kontaktu s přírodou, aby jedly zdravé a kvalitní potraviny, aby měly více pohybu a věnovaly se činnosti, která je dle vědeckých výzkumů velmi prospěšná zdraví, začněte s nimi zahradničit. Nebo začněte zahradničit sami a děti se k Vám možná rády přidají.

Naše děti se o zahradničení začaly více zajímat přibližně s nástupem školního věku. Bylo v době, kdy jsme se přestěhovali a začali budovat novou permazahradu. Vysázeli jsme společně ovocné stromy, nejstaršímu Vojtovi jsme pořídili slepice a nedávno jsme znovuzaložili zeleninovou zahrádku. Právě založením zeleninové zahrádky, kde má každý člen rodiny svůj vlastní záhonek, se nám podařilo děti více zapojit a vtáhnout do tvoření permazahrady. Srdcem permazahrady je právě její zeleninová část. Ta bývá využívána nejintenzivněji a v ní nejrychleji uvidíte a ochutnáte výsledky své práce, což je pro děti silně motivující.

Níže  najdete něco z mých zkušeností, postřehů a doporučení k otázce, jak s dětmi založit zeleninovou zahrádku v kontextu širšího ekosystému permazahrady. Nejedná se o vyčerpávající a kompletní návod, ale spíše o shrnutí některých momentů zakládání zeleninové zahrádky s ohledem na zapojení dětí.

***

Tabulka přání

Úplně na začátku se dětí zeptejte: Jaké rostliny, zvířata a věci (struktury) chcete mít na své zahrádce? Jaké další činnosti kromě pěstování zde chcete provozovat? K vyjasnění těchto otázek slouží tabulka přání. Stáhnout si ji můžete zde. Nechte ji vyplnit každého, kdo bude zahradu užívat. Děti do ní mohou i kreslit obrázky. Jde o to, aby měl každý na zahrádce něco, co má rád a mohl tam dělat věci, které ho baví. Do tabulky lze psát i přání, která sice do zeleninové zahrádky moc nepatří, ale vyskytují se v permazahradě jakožto širším kontextu zeleninové zahrádky. Například stromy, keře, jezírko, slepice apod.

Umístění zeleninové zahrádky

Pro naši rodinnou zeleninovou zahrádku jsme vybrali teplé prosluněné místo v závětří, hned u jižní zdi domu, kde dříve býval trávník. Je to místo, na které děti vidí z okna svého pokojíčku. Pokud nemusíte, nezakládejte zahrádku daleko od domu. Na odlehlá místa pozemku snadno zapomenete a stojí vás více energie se tam dostat. V ideálním případě budou zeleninové záhony přístupné přímo z vchodových dveří, z terasy nebo z chodníku, co vede kolem domu. Libo čerstvou pažitku či sečku na chleba? Dejte mi třicet sekund!

Vyberte místo co nejblíže zdroji vody (svod ze střechy, studna), kde svítí slunce alespoň pět hodin denně. Vyhněte se hodně suchým částem pozemku. Poznáte je podle toho, že na nich v létě rychle prosychá tráva. Bývá to často ve srážkovém stínu budov a v nejvyšších bodech pozemku. A taky pozor na mrazové kotliny a kapsy. Mráz, podobně jako voda, stéká po svazích dolů a může se hromadit všude tam, kde narazí na překážku (dům ve svahu) nebo konec svahu (dolina).

Velikost zeleninové zahrádky

Důležité je nepřecenit vlastní síly. Osvědčené pravidlo říká, že je lepší začít v malém. S dětmi to platí dvojnásob. Pokud zvládnete obstarat malou zahrádku, můžete ji postupně rozšiřovat přidáváním dalších záhonů. Malou zeleninovou zahrádku udržíte snadněji pod kontrolou. Nezapomeňte, že každá zahrada je uměle vytvořený ekosystém, složený z kulturních rostlin, které vyžadují lidskou péči, neboť nejsou tak dobře adaptovány na lokální podmínky jako původní plané rostliny a plevele. Bez práce každá zahrada zpustne. Bezúdržbovost je iluze.

U nás doma jsme začali na ploše o rozloze přibližně 75 m2 pro pětičlenou rodinu. Tedy na jednoho připadá přibližně 15 m2 půdy. Zahrádku máme rozdělenou na společnou a záhonkovou část. Společná část zabírá asi 50 m2 a je vyhrazena rostlinám, které zaberou hodně místa. Například divokým rajčatům, melounům a cukrové kukuřici. Záhonková část je rozčleněná na pět záhonů o rozloze přibližně 5 m2. Každý z nás zde má jeden záhonek. První, který je nejlbíže domu, patří mé ženě, druhý Vašíkovi, třetí Vojtovi, čtvrtý Verunce a poslední mně.

Odplevelení

K vytyčení zeleninové zahrádky jsme použili pásmo, provázek a několik dřevěných kolíků. Celou plochu jsme důkladně odplevelili. Nejdůležitější je zbavit se vytrvalých plevelů a pečlivě odstranit horní drnovou vrstvu. Rýč a tatínek jsou dva nepostradatelné prvky této fáze. Odplevelovací fáze je fyzicky nejnáročnější, ale neměla by se odfláknout. Když ji uděláte důsledně, ušetří to později spoustu práce vám i dětem. I když lze začít prakticky kdykoli, ideální je již na podzim celou plochu zrýt a nechat přes zimu promrznout. Plevel se tím oslabí a mráz půdu krásně nadrobí a načechrá, aby šla na jaře snadno zpracovat již jen motykou či železnými hráběmi. Děti mohou přiložit ruku k dílu vybíráním kořínků a rozbíjením větších hrud hlíny.

Chcete-li se vyhnout rytí, posekejte trávu, ale neodstraňujte ji a nechte ji ležet na zemi. Potom zakryjte celou plochu černou netkanou textilií, nebo starým neprůhledným igelitem, případně kartóny a vrstvou mulče (listí, sláma, štěpka). Tráva pod mulčem zetleje, travní drn se udusí, semena plevelů vyklíčí, ale ihned zhynou na nedostatek světla. Tento postup je i pro fyzicky méně zdatné, ale vyžaduje dlouhodobé plánování, protože zbavit se vytrvalých plevelů tímto způsobem trvá celý rok. Po odkrytí stačí, když plochu prokypříte rycími vidlemi.

Vytyčení hranic

Máme to v genech: Vytyčit a uhájit teritorium, které nám zajistí zdroje nutné k přežití. Ubránit zahrádku před plevelem a slimáky nebude snadné. Oplocení je sice nezastaví, ale udělá jasno v tom, kde začíná a končí pěstitelské území. Což je důležité. Obrana bude snadnější…

V našem případě má plotek zejména estetickou funkci. Ohraničená zahrádka pěkně vynikne na pozadí celého pozemku, který již máme oplocený a zabezpečený proti lesní zvěři. Pro jednoduché oplocení jsme využili proutí z červených vrb, které pěstujeme jako protierozní dřevinu na břehu říčky Oskavy. Je to skvělý a tvárný stavební materiál. Děti stříhaly a nosily pruty, já je zaplétal mezi kůly. Vytyčování teritoria nás stmelilo, děti se začaly těšit…

Cestičky a pěšinky touhy

Pěšiny propojují prvky, kolem kterých se nejvíce soustřeďuje naše aktivita a které spolu nějak souvisí. Dům s kompostem, záhonky se studnou, dům se skleníkem apod. Někdy vznikají zcela spontánně v místech, kudy často procházíme. Potom se jim říká „pěšinky touhy“. Je zajímavé, že pěšinky touhy téměř nikdy nevedou rovně jako chodník ve městě, ale pěkně se vinou, ohýbají.

Při zakládání zeleninové zahrádky jsme využili jedné takové samovolně vyšlapané pěšinky touhy od domu ke slepičímu výběhu a napojili na ni novou pěšinku zpřístupňující zeleninové záhony. Kombinací pěšinek a oplocení získala naše zahrádka základní strukturu, která činí následné rozhodování, co kam umístit, snazší.

Jak jsme pěšinky vytvořili?

Rýčem jsme seškřábli horní drnovou vrstvu půdy a vyhloubili mělké korýtko široké padesát centimetrů. Dolů jsme položili jako protiplevelnou vrstvu staré kartony a zasypali je štěpkou. Byla to pěkná práce na jedno odpoledne. Děti pomáhaly s řezáním a čištěním kartonů od izolepy, ale nejvíc je bavilo posypávat pěšinky štěpkou.

Štěpka i kartony jsou organického původu. Budou se postupně rozkládat a přeměňovat na humus, který lze využít k obohacení záhonků o organickou hmotu a jejich zúrodnění. Ideálně v kombinaci s dusíkatým hnojivem, například kvašenými slepičincemi či kopřivovou jíchou. Štěpku bude třeba na pěšinky průběžně dosypávat.

Záhonky

Populární vyvýšené záhony jsme zavrhli hned na začátku, protože hodně vysychají a sucho se stává chronickým problémem zemědělství. Zvolili jsme klasické osvědčené záhonky na úrovni okolního terénu. Vytvořili jsme jich celkem pět o šíři jednoho metru, aby i děti dosáhly z pěšinky do středu pěstební plochy. Délka záhonů je přibližně pět metrů. Každý z nás má k dispozici 5 m2 půdy. Není to mnoho, ale nevěřili byste, kolik toho lze na pěti metrech čtverečních vypěstovat!

Po obvodu každého záhonu jsme rýčem vybrali trochu půdy, naházeli ji dovnitř a vytvořili úzké pěšinky, abychom po záhonech nemuseli šlapat. Děti potom začaly zahrádku zúrodňovat: Vybraly z půdy kameny a kamínky, které si vyskládaly na kraj svých záhonků. Vznikly tak miniaturní mohylky a zídečky pro svinky, stínky a možná i pro ještěrku, zavítá-li nějaká na naši zahrádku…

Nakonec jsme na každý záhon navezli kolečko kompostu.

Značkovací kolíky

Značkovací kolík je krátky (vrbový, lískový či jabloňový) proutek seřezaný na jednom konci do špičky. Může být odkorněný, aby z něho nevyrašil strom (zejména vrbové proutky mohou zakořenit a začít růst). Píchá se do země na začátku a na konci každého osetého řádku a lze na něj navléct pytlík od vysetých semínek. Značkovací kolíky slouží k lepší orientaci na záhonech, protože ukazují, kde co roste a které části záhonu jsou již oseté. Výroba sady značkovacích kolíků je úkol pro děti na jedno odpoledne. Základní pomůcky jsou zahradnické nůžky, kapesní nožík, případně pro větší děti i sekera a špalek.

Jmenovky k záhonkům

Je motivující označit dětem záhonky cedulkami s jejich jmény: „Tohle je tvůj kousek půdy, za který jsi zodpovědný. Můžeš si tu pěstovat, co budeš chtít. Dobře se o svůj záhonek postarej.“ Provizorní jmenovky lze vyrobit z kartonu, na který se napíše jméno nesmazatelnou fixou. Kartony se ale po nějaké době mohou zkroutit či rozlepit. Trvanlivějším řešením je jméno vyryté na kousku dřevěného prkna. Jméno napište tužkou a nechejte ho děti vyrýt pomocí gravírovacího pera (vhodné pro starší děti).

Co pěstovat?

Protože je naše zahrádka součástí farmy, kde množíme permasemínka, sestavili jsme speciální sadu semínek pro děti. Vybrali jsme do ní takové druhy a odrůdy, které děti zvládnou s pomocí rodičů vypěstovat, které se snadno sklízí, a které dětem budou chutnat, protože jsou sladké, lahodné. Máme to otestované na vlastních dětech:-) Sada obsahuje kartičku s obrázkem a Pohádkou o semínku, která dětem pomůže pochopit, co semínka potřebují k vyklíčení. Objednat můžete na permaseminka.cz pod názvem Zahrádka pro děti.

A co na to děti?

Zeptal jsem se našich dětí, co se jim při zakládání zeleninové zahrádky nejvíc líbilo a co je na zahradničení nejvíc baví. Dostal jsem následující odpovědi:

VOJTA (10): Hodně se mi líbilo vyrábění jmenovky a skládání kamínkového kopečku. Baví mě přesazování sazeniček na záhon a zalévání.

VAŠÍK (9): Líbilo se mi, jak jsem rýčem hloubil cestičky, posypával je štěpkou a jak jsme vyráběli značkovací kolíky. Hodně mě baví sázet semínka a pozorovat, jak to roste.

VERONIKA (6): Nejvíc se mi líbilo, jak jsme dělali plotek, jak jsem ošmykávala větvičky z prutů. Taky se mi líbilo, jak jsem vyráběla značkovací kolíky. Nejvíce mě baví sázení semínek a sazeniček na záhonek a taky zalévání.

---

O AUTOROVI: Marek Kvapil žije a zahradničí na Hané. Pěstuje a množí permasemínka – nehybridní osivo produkované bez chemie, vhodné k dalšímu semenaření. Lektoruje kurzy Design permakulturní zahrady a Semínkový kurz.