Permakultura je zajišťování lidských potřeb při současné regeneraci ekosystému, který tyto potřeby zajišťuje.
Můžete to být například potřeba kalorických potravin, ovoce a zeleniny, vlákniny, bylinek, topiva, pohybu, zdravého životního stylu apod.
Permakultura se snaží tyto potřeby zajišťovat dlouhodobě udržitelně. Tedy tak, aby nedocházelo k destrukci ekosystému, z něhož jsou tyto potřeby syceny, ale k jeho regeneraci.
Cílem je různými zásahy, postupy a opatřeními činit z konkrétního pozemku lepší, stabilnější, zdravější a krásnější místo k životu.
A zároveň z toho mít užitek a radost. Například ve formě vlastní úrody, semínek pro přátele či pestřejší stravy.
Permakultura jako regenerace: Jak začít?
Představte si, že máte k dispozici pozemek, který chcete v permakulturním duchu zregenerovat.
Například pole, které bylo v minulosti chemicky ošetřováno. Nebo starou vinici, ovocný sad či užitkovou zahradu.
Jak nastartovat regeneraci ekosystému?
Prvním krokem je identifikovat tzv. limitující faktory.
Limitující faktory často zásadním způsobem omezují zdraví ekosystému a jeho produktivitu.
Může to být chemická kontaminace půdy, nedostatek světla, sucho, neúrodná půda, eroze, chladný klimatický region, mrazová kotlina, pravidelné záplavy, lesní zvěř okusující stromky, zamoření pozemku slimáky apod.
Limitující faktory odhalíte především pozorováním. Tím, že na pozemku trávíte čas v různých ročních obdobích, v různých částech dne a při různém počasí.
Za silného deště si všimnete půdní eroze. Ráno za úsvitu přistihnete lesní zvěř, jak se Vám pase na zahradě.
Někdy Vám limitující faktory ukáže až praxe. Založíte záhonek a zkusíte na něm něco vypěstovat. Díky tomu zjistíte, jak velký problém jsou slimáci či sucho.
Permakultura jako práce s limitujícími faktory
Existují dva způsoby, jak se vypořádat s limitujícími faktory a nastartovat regeneraci.
První spočívá v odstranění či potlačení limitujícího faktoru.
Pokácením vysokých stromů prosvětlíme zastíněný pozemek. Větrolamem chráníme zahradu před větrem. Živým plotem před chemickou kontaminací ze sousedního pole. Vykopáním vsakovacích příkopů zadržíme vodu na svažitém pozemku a zabráníme erozi. Pořízením kachen zredukujeme slimáky.
Druhý způsob je založený na adaptaci.
Některé danosti nelze odstranit, ani potlačit. Potom nezbývá, než se jim přizpůsobit a naučit se s nimi žít.
Například správným výběrem druhů a odrůd pro daný klimatický region. Nebo specializací na stínomilné druhy rostlin na špatně prosluněném pozemku. Nebo použitím techniky mulčování na pozemku sužovaném suchem.
Permakultura jako růst biomasy a biodiverzity
I když regenerace vychází z různých limitujících faktorů, projevuje se vždy stejně. Vede k souběžnému nárůstu biomasy a biodiverzity v ekosystému.
Tím se permakultura liší od průmyslového zemědělství, které klade důraz na monokultury a snaží se maximalizovat výnosy biomasy na úkor biodiverzity.
Ano, i permakultura usiluje o co největší výnosy biomasy. Ta však nesmí pocházet převážně z jednoho druhu, jako je tomu u monokultur; ani z jediné odrůdy, jako je tomu u uniformního osiva. Naopak. Měla by být co nejrozmanitějšího původu.
Permakulturní ekosystémy proto zahrnují nejrůznější biotopy, pestré druhy živočichů, jedlých stromů, keřů, trvalek a zeleniny, rozličná plemena zvířat, kultivary, neuniformní populace, staré či krajové odrůdy, heterogenní osiva, polodivoké formy rostlin, zkrátka maximální možnou biodiverzitu.
Podle mnoha výzkumů, které shrnul časopis Nature, je biodiverzita zdrojem stability, zvyšuje produktivitu ekosystémů a jejich odolnost vůči patogenům. V monokultuře se patogen bude šířit vždy rychleji a způsobí více škody než v různorodém prostředí.
Permakulturní systémy jsou proto na opačném konci stupnice biodiverzity než primitivní monokultury konvenčního zemědělství. Vyznačují se až extrémní rozmanitostí. Zahrnují desítky, stovky, ba někdy i tisíce druhů, odrůd či forem rostlin a živočichů.
I malá zahrádka může být vysoce rozmanitým ekosystémem. Například norský příznivec permakultury a odborník na krasojedlé rostliny (edimentals) Stephena Barstow pěstuje na své zahradě o rozloze 2300 m2 dva tisíce forem jedlých rostlin.
Důsledkem vysoké míry biodiverzity je, že permakulturní systémy jsou poměrně komplexní (složité) a k jejich zakládání a řízení je třeba jiných pravidel, než jaká fungují pro monokultury.
Tato pravidla se jmenují principy permakultury (nebo též permakulturní principy).
O tom, co jsou a jak se používají principy permakultury si můžete přečíst zde.
O autorovi: Marek Kvapil na rodinné farmě na Hané pěstuje nehybridní, množitelné a pestré osivo, které můžete koupit na e-shopu permaseminka.cz. Je lektorem a organizátorem kurzu Design permakulturní zahrady.