Asi Vás napadla otázka, proč pěstovat staré odrůdy, když máme k dispozici spoustu odrůd novějších, často hybridních? Odpověď, k níž jsem dospěl, vychází ze zkušeností s odrůdami starými, novými i hybridními. Začněme vysvětlením pojmu odrůda.
Co je odrůda?
Odrůda je skupina rostlin, které sdílejí nějaké společné vlastnosti, které jim „vtělil“ tvůrce odrůdy – šlechtitel. Například stará československá odrůda rajčete Dívčí prs má indeterminantní vzrůst (=tyčkové rajče) a středně velké masité plody oranžové barvy, které tvarem připomínají ženský prs. Aby se však skutečně jednalo o odrůdu, musí být daná skupina rostlin uniformní, stálá a odlišná.
Uniformita znamená, že dané vlastnosti vykazuje každá rostlina. Pro zahrádkáře je důležité, aby se mohl spolehnout na to, že opravdu všechny rostliny, které ze semen vybrané odrůdy vypěstuje, budou mít indeterminantní vzrůst a poskytnou mu oranžové plody ve tvaru prsu. Stálost odrůdy znamená, že musí být množitelná bez změny těchto vlastností. Tedy musí být zajištěno, že při opakovaném množení je výsledek stále stejný. A odlišnost odrůdy znamená, že se musí minimálně jedním svým znakem lišit od všech ostatních odrůd. Právě díky odlišnosti je každá odrůda jedinečná a tím nesmírně cenná. Obohacuje genetickou diverzitu zemědělství a vnáší kousek pestrosti do každé zahrádky.
Co je stará odrůda?
Stará odrůda je odrůda vyšlechtěná v minulosti, řekněme před padesáti a více lety, většinou konkrétním šlechtitelem, často dříve široce rozšířená, nabízená a popsaná v dobových katalozích. Většina starých odrůd se dnes komerčně nepěstuje. Staré odrůdy jsou obvykle již vyřazeny z registrace, takže není legální uvádět je do oběhu. Mnohé z nich byly ztraceny a zapomenuty.
Velmi pěkný přehled nejstarších československých odrůd zeleniny je v knize Zelenina: Československé původní odrůdy z roku 1948 od Františka Landovského. Je zde popsáno a nafoceno 45 odrůd, které byly vyšlechtěny na území bývalého Československa v první polovině dvacátého století. Základem pro jejich selekci byly často původní odrůdy krajové, adaptované specifickým podmínkám konkrétních oblastí, v nichž byly pěstovány po mnoho generací. Mnohé z těchto starých odrůd dnes již nejsou ani v archivech genových bank. Než si společnost uvědomila, že je důležité je chránit, přestaly se komerčně množit, pěstovat a postupně vymizely. Některé dnes považujeme za ztracené. Přišli jsme tím o jedinečné geny, jejich kombinace a vlastnosti, které se v jiných odrůdách nevyskytují. Říkáme tomu genetická eroze.
Důležitý důvod, proč pěstovat staré odrůdy, souvisí právě s ochranou genetické diverzity, která je základním předpokladem pokračování zemědělství na Zemi. Jejich pěstováním a využíváním jim pomáháme přežít a uchovat je pro další generace. Po celém světě existují organizace a skupiny nadšenců, kteří pěstují, semenaří a chrání staré odrůdy (angl. heirloom varieties). Zmiňme například Seed Savers Exchange v USA, Kvann v Norsku, Varuhi Semen na Slovinsku, Arche Noah v Rakousku, Pro Specie Rara ve Švýcarsku a Gengel v ČR. Díky práci těchto organizací dnes máme k dispozici spoustu starých odrůd, které by jinak veřejnosti nebyly dostupné. A některé z nich by zřejmě nebyly vůbec.
Dívčí prs – stará československá odrůda.
Jsou staré odrůdy překonané?
Odhlédneme-li od potřebnosti chránit genetickou diverzitu, někdo by mohl namítnout, že staré odrůdy jsou dávno překonané. Čistě pragmaticky vzato se je dnes prostě nevyplatí pěstovat. Máme přece lepší odrůdy novější.
Záleží ale na úhlu pohledu.
Z hlediska konvenčního průmyslového zemědělství mohou být staré odrůdy opravdu překonané a jejich pěstování asi nebude dávat ekonomicky smysl. Díky šlechtitelskému úsilí dnes existují saláty odolnější vůči vybíhání do květu, které lze na poli déle sklízet, rajčata s vyššími výnosy a s geneticky zpomaleným dozráváním, aby dlouho vydržela v regálech supermarketů, nebo partenokarpické okurky, které plodí i bez opylení.
Z pohledu zahrádkáře či drobného zelináře však staré odrůdy překonané být nemusí a jejich pěstování může být stejně uspokojivé jako pěstování novějších kultivarů. Někdy stačí jen trošku přizpůsobit styl pěstování – luxus, který si průmyslový zemědělec nemůže dovolit. Třeba když vám v létě na zahrádce vykvete stará odrůda salátu, můžete ji nechat vysemenit a na podzim máte zajištěnou úrodu malých salátků téměř bez práce.
U rajčat zase nejde vždy jen o výnosy. Pro zahrádkáře může být důležitější chuť. Některé staré odrůdy rajčat jsou lahodnější než běžně dostupná hybridní rajčata. Například americké broskvové rajče Wapsipinicon Peach z počátku 20. století svou chutí předčí české populární hybridy jako Tornádo F1 či Bejbino F1 a odolností vůči praskání plodů se jim vyrovná. Tuto starou zahraniční odrůdu jsem před rokem přihlásil k registraci a od ledna 2021 je v EU povolená.
U okurek je zarážející, že velké české osivářské firmy, jako Semo či Moravo seed, mají v sortimentu výhradně hybridní odrůdy, které nejsou geneticky stabilní. Pro zahrádkáře to znamená, že u žádné z těchto odrůd nemohou použít vlastní semínka, pokud chtějí udržet kvalitu odrůdy. Hybridní osivo si pěstitelé musí vždy znovu koupit. Což je zásadní omezení.
Staré odrůdy jsou stabilní a vhodné k semenaření
Tím jsme se dostali k druhému důvodu, proč pěstovat staré odrůdy. Od moderních F1 hybridů se liší tím, že si z nich můžete sklízet vlastní semínka. Jejich společným znakem je, že jsou volně opylované, nehybridní. To znamená, že si uchovávají stabilně své vlastnosti i v dalších generacích. Když z rostlin takové odrůdy sklidíte semínka a další rok je znovu vysejete, rostliny si budou vzájemně podobné a budou mít vlastnosti typické pro danou odrůdu.
U hybridních odrůd to neplatí. V dalších generacích se nechovají jako skutečné odrůdy, protože nejsou geneticky stabilní. Když uchováte a další rok vysejete semena hybridní odrůdy, dojde ke štěpení znaků. Většina rostlin nebude stejná a žádná nebude mít všechny vlastnosti původního hybrida. Bude jim chybět uniformita – důležitá vlastnost každé odrůdy. Některé budou postrádat například odolnost vůči chorobě, jiné skvělou chuť a další keříčkovou růstovou formu. U některých rostlin se dokonce mohou projevit negativní znaky jako třeba zastavené dozrávání plodů u rajčat, které obsahují tzv. rin gen zpomalující dozrávání. Některé hybridní odrůdy dokonce vůbec nejde přemnožit, protože jsou pylově sterilní. To se týká mrkve, řepy, cibule a brukvovitých.
V osivářství existuje dlouhodobě trend nahrazování volně opylovaných odrůd hybridními. Pro osivářské a šlechtitelské firmy je ekonomicky výhodnější prodávat hybridní odrůdy. F1 osivo takových odrůd vzniká křížením dvou či více rodičovských linií, které má pod kontrolou pouze šlechtitelská firma. Nikdo jiný pak není technicky schopen danou odrůdu množit. Firma má na ni de facto monopol po neomezeně dlouhou dobu.
Staré odrůdy tak zahrádkářům nabízejí svobodu, kterou jim hybridní odrůdy dát nemohou. Svobodu pěstovat si vlastní semínka, uchovávat je, sdílet a směňovat s ostatními. Semínka starých odrůd jsou vhodná pro založení semínkovny – sousedské semenné banky, do níž lze vkládat přebytky vlastních semen a brát si semínka od jiných množitelů. Mrkněte na stránky seminkovny.com, kde najdete mapu semínkoven a návod, jak semínkovnu založit.
Semenaření je práce navíc, ale může vám ušetřit peníze a přinést spoustu radosti z vlastních semínek. Vypěstovat semena některých druhů zeleniny není technicky vůbec náročné a zvládne to i začínající zahrádkář. Například získat semena rajčat na dalších pět až deset let zabere maximálně hodinu času.
Protože považuji pěstování vlastních semínek za hlavní přednost starých odrůd oproti moderním hybridům, nabízím závěrem stručný úvod k semenaření a shrnutí několika technických postupů pro získání semen u dvou konkrétních druhů zeleniny. Jsou to jen zhutněné úvodní informace. Hlubším zájemcům o problematiku doporučuji studium odborné literatury.
Jak uchovat čistotu odrůdy?
Aby si odrůda uchovala stabilitu a uniformitu, aby zůstala čistá, je důležité provádět alespoň základní selekci a zabránit sprášení s jinou odrůdou (přenos pylu z jedné odrůdy na jinou).
Selekci rozlišujeme negativní a pozitivní. Negativní selekce je založená na tom, že vytrháváme rostliny, které neodpovídají popisu odrůdy, ideálně ještě před květem. Pozitivní selekce spočívá ve výběru ideálních jedinců, kteří co nejlépe reprezentují základní znaky odrůdy. Semena se potom sklízí jen z vybraných rostlin. Selekci je důležité dělat zejména u cizosprašných druhů.
Ke sprášení může dojít vždy, když pěstujeme v blízkosti dvě či více různých odrůd náležejících ke stejnému druhu. Například dvě odrůdy okurek (Cucumis sativus) nebo dvě odrůdy rajčat (Solanum lycopersicum). Nejsnadněji lze zabránit sprášení dodržením tzv. izolační vzdálenosti. Ta je pro různé druhy různá a pohybuje se v rozmezí několika kilometrů až několika metrů. Obecně platí, že pro cizosprašné druhy (okurky, tykve, melouny, brukvovité) je izolační vzdálenost větší, v řádu stovek metrů, zatímco pro samosprašné druhy (rajčata, saláty, hrách) je menší, v řádu jednotek až desítek metrů. Ke zkřížení přitom může dojít i přes plot mezi vaší a sousedovou zahrádkou. Cizosprašné druhy se proto k semenaření na zahrádce příliš nehodí, protože často nelze dodržet izolační vzdálenost. Naopak u samosprašných druhů lze semenařit několik různých odrůd i na menší zahrádce.
Níže uvedené izolační vzdálenosti jsou relevantní pro drobné pěstování na zahrádce. Při komerční produkci s rozsáhlými plochami množitelských porostů by měly být větší.
Jak si vypěstovat semínka rajčat?
Izolační vzdálenost u běžných odrůd rajčat je minimálně tři metry. U rajčat s bramborovým listem, velkými masitými plody a divokých rajčat je izolační vzdálenost 10 – 12 metrů. Doporučuje se proložit vždy dvě odrůdy záhonem jiné vyšší plodiny, například tyčkových fazolí. Vytvoříme tak překážku pro přenos pylu.
Rajčata pěstujeme standardním postupem. Na semeno bereme jen plně vyzrálé až přezrálé plody, ale nenapadené plísní. Rozpůlíme je a lžičkou z nich vydlabeme semena včetně šťávy například do zavařovací sklenice. Tu potom umístíme na místo s teplotou 22 – 27°C (pokojová teplota) a necháme dva dny fermentovat. Dvakrát denně obsahem zamícháme, abychom rozbili plísňový povlak na hladině. Po dvou dnech sklenici napustíme vodou, promícháme a opatrným vyléváním se zbavíme zbytků dužniny a nekvalitních semen. Kvalitní semena rychle klesají ke dnu, takže o ně nepřijdeme. Postup opakujeme tak dlouho, až je ve sklenici jen čistá voda se semeny rychle klesajícími ke dnu. Potom vlijeme semena na cedník, necháme okapat, vyklepneme na talířek a usušíme. Semena rajčat si uchovají klíčivost po dobu pěti i více let.
Jak získat semínka salátu?
Izolační vzdálenost pro salát je přibližně 15 metrů. Je přitom důležité zkontrolovat, zda se v okolí zahrádky nevyskytuje locika kompasová (Lactuca serriola L.). Tento planý druh je schopen křížit se se salátem (Lactuca sativa L.) a představuje potenciální riziko sprášení. Jako prevence obvykle stačí pravidelné sekání trávy, aby locika kompasová nemohla vykvést.
Salát na semeno pěstujeme stejně jako na konzum z časně jarních výsevů. Jen je důležité dodržet o něco větší rozestupy mezi rostlinami (spon 30 x 60 cm), aby hlávky v době kvetení nezahnívaly. Hlávky samozřejmě nesmíme sklidit a necháme je vykvést. Některé staré odrůdy salátu mohou vyrůst až do dvoumetrové výšky a v době květu potřebují oporu, aby se nevylomily. Jiné se bez ní obejdou. Jakmile saláty odkvetou a vytvoří chmýří podobné pampelišce či podbělu, můžeme sklízet semínka. Je důležité vytipovat si pěkný slunný den, aby semena byla suchá. Potom je lze z rostlin vytřepat do papírových pytlů. Zralá semena snadno vypadnou, nezralá zůstanou na rostlině.
Prvně vytvořená semena mají obvykle vyšší klíčivost, protože se vyvinou před příchodem horkého letního počasí, které není příznivé pro tvorbu velkých a dobře vyvinutých embryí. Pro získání nejkvalitnějších semen je proto zásadní nepropást jejich první várku a sklidit je dříve, než je vítr či ptactvo vytrousí. Takto sklizená semena mohou být kvalitnější než semena sklízená mechanicky. Drobné nečistoty a zbytky chmýří nejsou na závadu a nemusíme je od semen oddělovat, pokud je máme pro vlastní potřebu na zahrádku.
(Podrobnější návod k semenaření salátu si můžete přečíst zde.)
Jak správně uchovat semínka?
Semínka se mají skladovat v temnu, suchu a při nízké teplotě. Musí být dobře vysušená a chráněná před opětovným zvlhnutím. Neměli bychom je ukládat v blízkosti topení, ale raději v nevytápěné místnosti (spižírna, dílna, garáž). Máte-li doma sucho, můžete semínka uchovávat v papírových sáčcích. Pokud máte vyšší vzdušnou vlhkost, uložte je raději do plastových sáčků se zipem, nebo ještě lépe do sklenic s těsněním a klipovým uzávěrem. Ve sklenicích lze semena uložit do mrazničky, kde Vám vydrží i přes deset let.
O autorovi: Marek Kvapil na rodinné farmě na Hané pěstuje nehybridní, množitelné a pestré osivo, které můžete koupit na e-shopu permaseminka.cz. Je lektorem a organizátorem kurzu Design permakulturní zahrady.